close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
NEJSEM TU ČLÁNKY SE POKUSÍM PŘIDÁVAT CO TO JDE A OBÍHAT TAKÉ:)) NEMAŽTE SI MĚ!!!
← CLICK HERE AND READ!!!
NEW BLESKOVKA!!!!!Zapojte se!
0.18 POZNÁVAČKA.....NEW!!!!!!!!!

Vyberte mi celebritu, kterou sem přidám....TADY

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Březen 2008

Billabong věci/dámské

21. března 2008 v 16:23 | zuzana |  BillaBong

Billabong věci/pánské

21. března 2008 v 16:19 | zuzana |  BillaBong

DC Trička/pánské

21. března 2008 v 16:14 | zuzana |  DC

DC Trička/dámské

21. března 2008 v 16:10 | zuzana |  DC

Mikiny/dámské

21. března 2008 v 16:04 | zuzana |  HF

Mikiny/pánské

21. března 2008 v 15:59 | zuzana |  HF

Zimní bundy/pánské

21. března 2008 v 15:55 | zuzana |  HF

Zimní bundy/dámské

21. března 2008 v 15:48 | zuzana |  HF


Kopretiny lásky....

21. března 2008 v 12:43 | zuzana |  Povídky
Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdeko-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".
Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.
Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednouse nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a and by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk naní teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.
Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.
,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastolo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohídali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."
Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.
Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.
Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.
Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli težce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.
Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám dekuju".
Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretinya nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slazama ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.
Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.
Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...
Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.
A těď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."
S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!
Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nik´dy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.
Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.
Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou...

Láska se nemá pokoušet....

21. března 2008 v 12:27 | zuzana |  Povídky
Ještě před pár hodinami byla venku s nejlepšíma kámoškama a se skvělýma klukama a skvěle se bavila. Teď ale sedí v pokoji, bloudí po netu a píše těm jediným dvou lidem, kteří jsou zrovna na icq. Vzpomíná na chvíle, kdy si psali. S tim bezvadnym klukem, s kterym si tak rozuměla. Co když ho viděla už naposledy??? Co když se už nikdy neozve??? Ale proč??? Vždyť si přece tak rozuměli, tak proč jí přestal psát??? Proč si vymazal její číslo z mobilu??? Kde je chyba??? Takový a spousty dalších otázek jí vrtá hlavou. Ale už se rozhodla.
Je kolem jedenácté hodiny večer a její rodiče šli spát. Do batohu sbalila pár věcí, ještě v rychlosti napsala rodičům dopis, aby o ní neměli strach, že se brzy vrátí a že je v bezpečí, otevřela okno a vyhlídla ven. Podívala se na oblohu, na které nebyla vidět jediná hvězda. Vylezla z okna ven a vydala se na místo, kde ho naposledy viděla, kde s nim naposledy mluvila. Byla to pouze lavička. Ale teď už nebyla v tom krásnym, sluncem prosvícenym parku. Byla schovaná ve tmě. Nikde nikdo nebyl. Sedla si na ní a v hlavě se jí vybavovalo všechno co před několika hodinami tady prožili. Jak se všichni smáli. Vybavovalo se jí každý slovo. Každej pohled.Najednou začalo pršet. Schoulila se do klubíčka a studené kapky vody, které byly stejně smutné jako ona na ní lehce dopadávali. Po chvíli pršet přestalo a obloha byla celá posetá hvězdami. Oblečení měla uplně promočené od deště a oči zaplavené slzami a bolestí. Začali se jí pomalu zavírat a usnula.
Probudil jí až známí hlas. Otevřela oči a uviděla toho kluka. Ptal se jí, co tam dělá, ale ona mu neodpověděla. Sbalila si do batohu deku a chystala se beze slova odejít. Chytil jí za ruku a začal: "Já…vždycky ses mi hrozně líbila a už od prvního okamžiku jsem se do tebe zamiloval, ale včera…" . Vzpomněla si na včerejšek, jak flirtoval s její nejlepší kamarádkou a ona mu to pohledy oplácela. Rozeběhla se pryč. Nevěděla kam běží, ale ten kluk běžel stále za ní. Chtěla běžet přes koleje, než však stihl říct "STŮJ" , vlak jí srazil k zemi. Držel jí v náruči a slzy padaly na její mrtvé tělo. Poprvé a naposledy políbil její úzké rty. Chvíli před tím jí chtěl říct, že včera s tou její kámoškou to nebylo myšleno vážně. Chtěl jí všechno vysvětlit, ale bylo pozdě. Nikdy jí neřekne "MILUJU TĚ" , stejně jako ona to neřekne jemu.
Další den ráno toho kluka našli mrtvého na kolejích, kde zemřela ona. Miloval jí tak moc, že bez ní nedokázal dál žít…

Design-modrý....Wentworth Miller

21. března 2008 v 9:50 | zuzana |  Designy
  • ZÁHLAVÍ:
    Zobrazení názvu- nezobrazovat
    Písmo- Courier New/Courier
    - velikost- 30 pixelů
    Rozměry záhlaví- 450 pixelů
    Rámeček- žádný
    Pozadí záhlaví- obrázek Wentwortha Millera + barva #33ccff(světlá modrá)

♥Designy♥

21. března 2008 v 9:33 | zuzana |  ♥My Graphics♥

....Tak v této rubrice budou moje designy které jsem zatím vytvořila...kopírujte se zdrojem prosím:)

Postoupila jsem do 3. kola

20. března 2008 v 12:25 | zuzana |  ♥Soutěžím♥
Postoupila sjem do finále prosim pomozte mi vyhrát děkuju :o)

Postoupila jsem

17. března 2008 v 15:45 | zuzana |  ♥Soutěžím♥
Ahojky postoupila jsem do druhého kola v soutěži o nej blog prosim jetsli se vám líbí tak mi určo dejte hlas budu moc ráda! děkuju
a taky na tomhle blogu: děkuju

13. Diplom

17. března 2008 v 15:43 | zuzana |  ♥Moje Diplomy♥

Až do dna

16. března 2008 v 11:04 | zuzana |  Komedie
Originální název:
Bottom's Up
Typ filmu:Komedie
Rok výroby:2006
Hrají:Jason Mewes , Paris Hilton , Jon Abrahams , Nicholle Tom , Desmond Harrington , Kevin Smith , Adam Beach , Matthew Davis , Johnny Messner , Harrison Held , Raymond O'Connor , Dominic Daniel , Erik MacArthur , Danny Cooksey , Dr. Frank Bettag , Griff Furst , Robert Bagnell , Hamilton Mitchell , Jerry Gelb , Thomas Rosales Jr. , Brock Little , Gene LeBell , Mike Justus , Tommy J. Huff
Popis:
Owen (Jason Mewes) je jeden z nejlepších barmanů na Středozápadě USA. To však nestačí, protože jeho otec nutně potřebuje velkou sumu peněz, aby nepřišel o svou malou hospůdku. A protože Owen není vůbec žádný troškař, nasedá na letadlo a jeho cílem není nic menšího než Hollywood plný celebrit s naditými prkenicemi. Díky svému barmanskému talentu a s pomocí výstředního strýce bere útokem všechny divoké hollywoodské večírky. Jenže do jeho plánu na snadný výdělek vstoupí rozmazlená filmová hvězdička Lisa (Paris Hilton). Owen nečekaně začíná ztrácet pevnou půdu pod nohama...

JSem v SONBU

16. března 2008 v 10:44 | zuzana
Jsem v soutěži o nej blog pokud se vám muj blog líbí tak mi tam určitě dejte hlas budu moc vděčná!!!!!!! Když mi pomůžete vyhrát....předem děkuji za vaše hlasy Lowegirl38

2.Řada-Díl 12 Disconnect | Odloučení

15. března 2008 v 11:14 | zuzana |  Útěk z Vězení
Premiéra: 20.11.2006 - FOX - USA
Sledovanost v USA: 9,57 millions
Režisér: Karen Gaviola
Scénárista: Karyn Uher, Nick Santora
Michael není rád, že se opět setkává s otcem, protože se mu vrací hrozné vzpomínky z dětství. Michael byl jako malý chlapec týrán nevlastním otcem a byl často zavřený v tmavém pokoji. Dojde k hádce a Linc se snaží přijít na to, jestli všechno způsobil Aldo. Z dalšího výletu do Michaelova dětství se dozvíme, že Aldo zabil parchanta, který Michaela týral, Aldo vešel do Michaelova pokoje a dostal ho ven. Mezitím Mahone prozkoumává opuštěnou chatku a zjišťuje, že ještě není vše ztraceno. Poté, co se Michael trochu uklidní, začne si to s ním probírat, trvalo šest měsíců než ho Aldo osvobodil. Dostane se i opět na otázku, proč se na bratry otec Aldo vykašlal. Aldo si myslel, že celou dobu dělá dobrou věc a že své syny chrání, ale už dávno víme, jak špatná organizace Společnost je. Aldo si myslí, že se dá všechno ještě napravit, Michael řekne, že už se to nedá napravit. V tom se Aldo opět zmíní o kazetě, na které jsou choulostivé informace a Linc by mohl být svobodný. Tu kazetu má ale Sára, která o tom ani neví. Michael jí to musí říct, ale Sucre je nervózní a chce vypadnout pryč. Další dohady jsou přerušeny Mahonovým výpadem. Chlapci jsou ve velkém problému. Aldo je kryje při útěku k autu. Povede se ukořistit auto a všichni odjíždějí pryč. Ale nedopadlo vše, jak mělo, Aldo je postřelen a těžce, jestli se nedostane do nemocnice, zemře. Další změna plánu. Vypadá to zle a objevení se v nemocnici je veliký risk. Mahone samozřejmě nelení a snaží se je rychle dohnat. Vyruší ho telefon a v nemocnici v Novém Mexiku se od zraněného chlápka, který před tím prozradil Michaelovi lokaci letadla, může dozvědět informace o Michaelově cílu cesty. Ten chce ale něco na oplátku. Mahone je jím unaven a tak poněkud drastickou metodou cíl cesty získá. Ihned tam posílá všechny hlídky, co má, chce letado za každou cenu sestřelit.
Vrátíme se k chlapcům a zjistíme, že cesta do nemocnice dopadla špatně. Aldo zemřel a bratři se s ním loučí u rychle vykopaného hrobu. Dojde i na krátké zamyšlení, Sucre jim ale musí připomenout, že musí pokračovat v cestě. Letadlo už čeká a dojde k dalšímu velkému rozhodnutí. Linc a Michael zůstávají. Sucre letí sám. Michael prohlásí rozhodující větu: "Dnešek je den, kdy přestáváme utíkat." Při cestě autem bratři zahlédnou stíhačky a nejen to, blíží se k nim Alex. Pokračují v hledání signálu ke kontaktování Sáry a narazí na rádiovou stanici. Náhle dojde k velké nehodě. Mahone narazí ve velké rychlosti do bratrů, zrovna, když se podařilo zkontaktovat Sáru. Naštěstí jsou naživu, ale na jak dlouho?
Sára se topí v koupelně a Kellerman se chystá na poslední zařizování, než zmizí. Vyruší ho člověk, který mu řekne, že si lidé stěžují na hluk. Muž je trošku nesvůj a příjde mu Kellerman nějaký divný. Sáře se podaří vyndat pusou špunt a zachrání se. Kellerman se konečně zbaví nepříjemného narušitele, ale v tom už ale je Sára pryč z vany a s připravenou rozžhavenou žehličkou čeká na něho. Paul se avšak nevzdává, Sára si vezme své věci a vyskočí z okna. Zraní se, ale je na svobodě. Paul je ve velkém problému. Musí ji najít, pokouší se obvolat nemocnice, po Sáře žádné stopy. K tomu je ještě zraněn po náhlém útoku žehličkou. Ozve se Kim a Paul mu zalže, že je Sára mrtvá. Kim chce ale důkaz. Paul musí říct pravdu. Snaží se zkontaktovat prezidentku, ale pro ni už neexistuje. Je čas, aby si Paul uvědomil, že stojí na špatné straně. Kim už se stará o smazání všech věcí, na kterých je Paul a je z něho nikdo.
V Kansasu se potírá Bellick s pořádným problémem. Je vyslýchán kvůli Gearymu. Bellick řekne, že zde hledal společně s Gearym jednoho z Fox Riverské osmičky - T-Baga. Při jeho hledání se ale rozdělili a nakonec to Brad navleče na to, že se Geary s T-Bagem nakonec sešel a postaral se o něho on. Zase taková lež to není. Bellick tedy pomáhá vyšetřovatelům ke stopám k Bagwellovi. Dostane se řeč na Bellickovo zranění, Bellick prozradí, že mu to udělal Geary a zahraje dojemnou scénu. Vyšetřovatelka dostane do rukou účet z hotelu, kde pobýval Geary, a je z jeho kreditní karty. Bellick je čím dál tím víc pro všechny podezřelejší. Všechno nasvědčuje tomu, že se o jeho smrt postaral on. Ještě obdrží výhružný telefonát a Brad je v pěkné polízanici. Okamžitě je obviněn z vraždy a čeká ho vězení.
Po delší době se podívám, jak se má C-Note. Skrývá se se svou rodinou v místě Harvey, v severní Dakotě, kde u jezera vypráví své dceři pohádku. Je jisté, že tato idylka nebude mít dlouhé trvání. Při grilování se Dede svěří s bolestmi břicha a z Casey vypadne, že potřebuje své léky a nutně. Musejí vyrazit do lékárny. Casey se toho ujme a při obstarávání léků si všimne prodavačka její fotky v novinách. Při čekání na drobné zavolá prodavačka policii. Casey vyjde ven a policie je na místě, ještě narychlo vhodí do koše léky a vzdává se policii.
Hosté:
Tony Denison (Aldo Burrows)
Cynthia Kaye McWilliams (Kacee Franklin)
Helena Klevorn (Dede Franklin)
Reggie Lee (Bill Kim)
Romy Rosemon (Détective Kathryn Slattery)
Jose Zuniga (Coyote)
Jack Watkins (Officier Grady)

2.Řada-Díl 11 Bolshoi Booze

15. března 2008 v 11:10 | zuzana |  Útěk z Vězení
Premiéra: 13.11.2006 - FOX - USA
Sledovanost v USA: 9,15 millions
Režisér: Greg Yaitanes
Scénárista: Monica Macer, Seth Hoffman
V Maljamaru v Novém Mexiku si Michael obstaral v jednom obchodě krabici rybího oleje a GPS, kvůli GPS se bude také muset dopustit zločinu, což mu pořádně hne sebevědomím. Mike je toho plný a nejraději by se vydal do kostela se svěřit, jenže není mnoho času, přeci se ale Mike do kostela vydává. Aldo vysvětlí pár věcí, o které Společnosti jde. Zmíní se o programu Echelon, kde se monitorují všechny e-maily, tel. čísla a další choulostivé věci. A síla Společnosti sahá mnohem dál. Jeden z analytiků, který patřil k Aldovi, se snažil ven propašovat flash disk s informacemi o Steadmanovi a prezidentce, ale zvrtlo se to, někdo už tam byl čmuchat před tím, tím byl Sářin otec. Všechny odklidila Společnost pryč. Sára je prý největší jistota, jak z toho pryč. Společnost a její kumpán se vrhají zabít Linca a ostatní, ale díky Lincově odvážnosti se mu ho podaří ještě s pomocí Jane zneškodnit. Ozve se telefon a Linc bude mít tu čest si promluvit s Kimem. Mike se dostává do pouště poblíž Mexických hranic a hledá místo setkání - Bolshoi Booze. Linc musí vyrazit za Mikem, rozhodne se, že LJ zůstane u Jane. Michael se pomocí GPS informacím dostává na místo, měl to všechno promyšlené do detailů, nevíme ovšem pořád co. Dostaví se nějací lidé a dojde k předání balíčku, bohužel místo nitroglycerinu to je jen rybí olej, je otázkou času, až na to příjdou. Pro Michaela mají zajištěné letadlo, ale ještě chvíli potrvá, než se letadlo objeví. S Lincem razí do pouště i Aldo. Ti, co měli zajistit letadlo, zjistili, že se jedná o rybí olej, Mike je v pěkném průšvihu. Ale jako Bůh se zjeví milý Sucre a dostane Mika z toho. Karty se obrátily, výměnou za letadlo můžou dostat svého zraněného bráchu do nemocnice. Vypadne z nich informace, kde se nachází letadlo, a Mike je osvobodí, nakonec z nich vypadne, že to byl kec a že letadlo přistane v jiné lokaci. Dostaví se Linc a Michael se poprvé setká osobně s otcem, Michaelovi to vyrazí dech.

Mahone je propuštěn z vězení, protože se pro něj dostaví sám Kim. Mahone má za úkol najít místo Bolshoi Booze a dostat Scofielda a ostatní. Mahoneovi zbývá jen zjistit, kde to je. Kim mu dává pořádně do těla, prostě není cesty zpět a Mahone musí hezky poslouchat. Mahone si poté na svobodě uvědomí, že Bolshoi Booze neoznačuje slova, ale čísla. Mahone brzy obdrží souřadnice a vydává se do pouště v Novém Mexiku. Alex zavolá Pam (ex-manželka), snaží se jí omluvit za všechno, co udělal.
Sára je v rukou Kellermana, který se z ní pokouší dostat všechny informace. A je rozhodnut použít i násilí. Chce z ní dostat onen klíč, který je hodně důležitou věcí pro nadcházející událost. Paul připravuje pro Sáru koupel, Sára se ale hned tak nezlomí. Paul tedy bere do ruky žehličku. Další mučeníčko vyruší telefon od Kima. Paul má za úkol Sáru zabít, ale nějak se mu do toho nechce. Poté se ale rozhodne Sáru utopit.
T-Bag se dostane z nepříjemné situace, ale příjde o ruku. Bellick je v nemocnici a o Gearyově podrazu se nezmíní. Bellick ale Gearymu zavolá a nechá mu nepěkný vzkaz. Geary má ale teď jiné starosti, užívá si v hotelu s ukořistěnými penězi a nějaký Bellick ho netrápí. Zrovna, když si má pořádně užít, překvapí ho štěnice v baťohu a bouchání na dveře. Je tu Teddy..., Geary je vyřízen a T-Bag má zpět své bohatství. Bellick propuštěn z nemocnice zjišťuje, co se stalo Gearymu.
Hosté:
Tony Denison (Aldo Burrows)
Kristin Lehman (Jane Phillips)
Matt DeCaro (Geary)
Jason Davis (Wheeler)
Barbara Eve Harris (Lang)
Reggie Lee (Bill Kim)
Callie Thorne (Pam Mahone)