
Po všech nezdarech, zklamáních nebo situacích, kdy vás partner opustil, si možná řeknete, že člověku samotnému je nakonec lépe. Než znovu zažívat ten pocit smutku, beznaděje či deprese, to raději být v klidu a sám…
Řada studií však potvrzuje, že také samota představuje pro organismus stres, může prohloubit deprese, různé druhy závislosti apod. a projevit se i řadou neduhů souvisejících se stresem (klidně i fyzických). Při takovém stresu vyvolaném samotou začne tělo nadměrně produkovat hormony, může se zvýšit srdeční tep (hrozí daleko častěji srdeční příhody) a oslabit celková imunita organismu. Při dlouhodobém stavu se může stát osamělost i příčinou předčasného úmrtí (co takhle případy pevných dlouholetých manželských svazků, kdy oba partneři si byli velice citově blízcí a kdy po smrti jednoho ho ten druhý o dlouho nepřežil?)
Přichází nečekaně!
A že to váš případ rozhodně nebude? Máte přece kolem sebe spoustu přátel a možnost kdykoliv se vypovídat. Sedět doma a trápit se rozhodně nebudete a zajímavý program (bez nutnosti přizpůsobovat se druhému) si rozhodně snadno najdete. Ale to nic nezmění na tom, že v bytě budete po každém návratu sami. A pakliže ho opravdu nebudete využívat jen na přespání, pocit osamění vás může přepadnout kdykoliv - a to třeba i naprosto nečekaně.
Samota a osamění - je to stejné?
Řada lidí dává mezi pojmy samota a osamění rovnítko. S osamělostí se během života setkal asi každý. Tento pocit se prvně projeví v období dospívání, kdy si mladý člověk připadá sám, nepochopený, neví, co chce, mnohdy ani kdo je, čím chce a s kým chce být. Ale i později, v podstatě v kterékoliv fázi života, se může tento neodbytný pocit osamění dostavit. A nemusí to vůbec souviset s tím, jestli člověk žije sám či v partnerském vztahu. Nepřišlo vám také někdy (nebo se vám alespoň nesvěřila přítelkyně), že děti už vás nepotřebují, manžel vás už ani nevnímá, přátele na vás nemají čas a vy sami si připadáte k ničemu? Jistě že se člověk žijící sám může cítit osamělý, ale nemusí tomu tak být. Pravdou ale je, že takový člověk může být k onomu neblahému pocitu náchylnější. Zvlášť jestliže prožil velkou citovou krizi.
K pocitu osamění však může vést i řada dalších příčin (nejenom rozpad vztahu a rozchod) - např. přestěhování se, odchod dětí z domova, změna zaměstnání, ztráta rodičů…
Osamění bolí!
Smutek, strach, beznaděj, pochyba, odloučení, prázdnota, ale i nuda - s takovými bolestnými pocity se musí osamělý člověk vyrovnávat. Mohou na člověka padnout doma v opuštěném bytě, ale i na té nejrušnější ulici či bujarém večírku. Osamělí lidé přestávají se svým okolím komunikovat a mohou se zcela uzavřít do sebe. Takový krátkodobý pocit osamění zažije občas asi každý. Může to způsobit nějaká konkrétní příčina (rozchod, úmrtí, zrušená schůzka…) - jde o tzv. situační osamělost. S tou se můžete vypořádat sami či za pomoci svých blízkých a přátel.
Někteří lidé však mohou trpět chronickou osamělostí - tedy dlouhodobou bez nějaké zjevné příčiny. Takový člověk by měl jistě neváhat a vyhledat pomoc odborníka.
Trpíte také často pocitem osamění? Jak se takového pocitu samoty snažíte zbavit vy?











































