close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
NEJSEM TU ČLÁNKY SE POKUSÍM PŘIDÁVAT CO TO JDE A OBÍHAT TAKÉ:)) NEMAŽTE SI MĚ!!!
← CLICK HERE AND READ!!!
NEW BLESKOVKA!!!!!Zapojte se!
0.18 POZNÁVAČKA.....NEW!!!!!!!!!

Vyberte mi celebritu, kterou sem přidám....TADY

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Piercing

Piercing do pupíku obrázky

29. ledna 2008 v 21:19 | zuzana
Piercing do pupíku SBYS27aqua TribalPiercing do pupíku SBYS27rose Tribal

Piercing do pupíku info

29. ledna 2008 v 21:18 | zuzana
A) Historie
Tento typ piercingu nebyl nikdy zaznamenán u primitivních národů a je tedy typickým produktem moderní doby. A to i přesto, že pupek byl znám dávno předtím jako erotogenní zóna, zejména díky anatomickým rozdílům u mužů a žen. Ženský pupek je více zakulacen ve spodní části, je delší, než u mužů a vzdálenost mezi pupkem a genitáliemi je též větší, současně je výrazně hlubší. Tyto vlastnosti byly mnohdy přeháněny výtvarnými umělci zobrazujícími ženy za účelem zvýraznění jejich ženskosti.
V roce l953 vyvolal vynález nového typu plavek-"Bikin" velké pobouření, neboť došlo k odhalování pupku, co bylo považováno za sexuální provokaci, protože jeho vzhled byl přirovnáván k ženským genitáliím. Objev bikin zrevolucionalizoval život žen, který se stal svobodnějším právě díky větší svobodě v oblékání. Tento proces byl dovršen v 8O. letech, kdy Madonna nastartovala třeštění a touhu po předvádění. Tato možnost předvádět svoji sexualitu na veřejnosti posílila sebedůvěru žen.
Je snadné vypíchnout moment, kdy se body piercing objevil v hlavním proudu. Průkopnicí se stala modelka Christy Turlinton, která se objevila na londýnské módní přehlídce s kroužkem umístěným uprostřed pupku, ihned následující den předvedla světu Naomi Campbell, že to, co si může dovolit Christy, může i ona - zlatý kroužek s drobnou perlou v pupku. Záhy se piercing pupku objevil i u mnoha dalších populárních osobností, jako je Madonna, Cher, Janet Jackson aj. A v dnešní době se stal tento druh piercingu zcela běžným v široké populaci.

B) Anatomie
Tvar pupku se vzhledem liší prakticky u každého jedince. Zdaleka ne u kteréhokoliv pupku může být proveden úspěšný piercing. V době nitroděložního období vývoje plodu (fetálního období) je plod zásobován krví bohatou na kyslík prostřednictvím placenty cestou pupečníkové žíly (vena umbilicalis), která prochází pupečníkem na spodní plochu jater. Po porodu, kdy je pupečník podvázán , mění se podvázaná pupeční žíla v neprůchodný vaz (ligamentum teres hepatis), probíhající od pupku (který se stává vlastně po porodu většinou vtaženou jizvou) na spodní plochu jater. Tyto anatomické poměry jsou velice důležité z hlediska piercingu, kdy může dojít zejména u vystouplého typu pupku, který je tvořen zbytkem pupeční sňůry, v případě infekce, k možnosti jejího postupu do vnitřní části břicha a na vnitřní orgány. Zejména by se tedy jednalo o vážný zánět jater. K této situaci může dojít z hlediska časového záhy, ale možný je i vznik po letech. Podotýkám, že k těmto problémům může docházet tehdy, pokud je poškozena jizevnatá část pupku, tedy, jak již bylo řečeno, zbytek původní pupeční šňůry,kdy vystouplý pupek neobsahuje většinou dostatek kůže, podkoží a tukové tkáně, kterými za normálních okolností prochází piercing. Z těchto důvodů považuji za vhodné v následujícím textu podrobněji se zabývat jednotlivými typy pupků z hlediska jejich vzhledu a z toho vyplývajících vlastností.
C) Typy šperků:
Rozlišujeme základní 2 typy používaných šperků u piercingů pupku:
I. Banánky - Navel bananabells --jedná se vlastně o šperk tvořený 2 kuličkami, spojenými závitem s tyčinkou obloukovitého tvaru. Co se týče rozměrů, menší kulička (horní), jež jest umístěna nad pupkem, bývá od 4mm po 6mm v průměru,nejčastěji pak 5mm, síla tyčinky bývá standartně l,6mm, méně často l,2mm (zde hrozí prořezávání), její délka-nejčastěji se používá 10 a 8 mm, vyrábí se také 6mm a l2m,spodní kulička bývá standartně 8mm, méně často lOmm či 6mm(microbanabells). Větší kulička je umístěna uvnitř vyhloubení pupku a spojovací tyčinka prochází tkání.
Kuličky mohou být pouze hladké (NBB), či opatřené různými typy "kaménků", hladkými počínaje, přes fasetované s řezanými ploškami (JNS-F) a kaménky mohou být umístěny buď pouze na dolní či na obou kuličkách a jsou vyráběny v četných barevných variantách (GNS) a též povrchové zpracování broušených plošek se liší. Místo klasické bižuterie (Swarovski krystal) mohou být použity četné další materiály: sklo, perleť, polodrahokamy a drahokamy většinou v kombinaci se zlatem (AU),dále se používají kuličky celé vyhotovené z plastu, většinou z polymetylmetakrylátu, různých přírodních materiálů - jantaru, mamutoviny aj.
Některé materiály, jimiž jsou kuličky osazovány, mají schopnost ve tmě svítit či reagovat na UV záření. Kuličky mohou být různě zdobené, jindy mohou být členitější, různých tvarů - kostky apod.(DIE).
Taktéž materiály jsou pestré - Nickel negative Medical Steel - ocel s obsahem niklu v množství odpovídajícím příslušnému zákonodárství zemí EU, dále velmi vhodný a oblíbený je i Titan, který je vhodnější do čerstvých piercingů, je mnohem lehčí, takže se vyloučí negat. tah náušnice. Dále některé firmy vyrábí šperky pouze ze dvou kusů, kdy šroubovací je pouze horní kulička a přechod mezi dolní kuličkou a tyčinkou je zcela hladký a usnadňující tak hojení, neboť nedochází k hromadění nečistot v tomto místě. Elektrolyticky je titan upravován do různých zabarvení (XNB). Dalším postupem je získáváno černé zbarvení-ona známá Black line fy Wildcat (KFU). Bezpečným materiálem je Zirkon s vrstvou zlatě zabarvenou(GDN). Speciální kapitolou jsou šperky zlaté,používají se většinou ze l4 karátového zlata, protože l8 karátové je příliš měkké, zpracované však u seriózních firem metodou bez použití niklu.
Nyní se dostáváme k otázce, kdy použít zahnutou barbellu. Na základě zkušeností piercerů provádějících velké množství piercingů ,je obecně v literatuře uváděn fakt, že použití zahnuté barbelly je nejoptimálnější postup s ohledem na celkový komfort a hojení. Každý na základě vlastních zkušeností dochází většinou postupně ke stejnému závěru. Mnohé problémy, jež komplikují hojení, jsou vyvolány např. použitím příliš malého šperku-to se týká použití kroužku, kdy tkáň je silně napínána a zatěžována v obl. vchodu a východu z piercingového kanálku, zatímco u jiných typů piercingů (bradavka aj.) je výhodou co největší rozsah tkáně zavzaté do piercingu.
U pupku je to poněkud odlišnější - při použití kroužku platí pravidlo čím méně, tím více a piercingem by měla procházet maximálně l/3 obvodu kroužku. Pokud piercing obsahuje příliš tkáně, poté si kroužek hledá takové místo, kde je eliminováno zvýšené napětí a tlak ve východech a výsledkem je cestování šperku tkání, v horším případě až vyloučení. Náhrada kroužku barbellou většinou potlačilo tyto problémy, a to většinou záhy-během několika dní. Není výjimkou, že piercingy za použití kroužků se vlivem těchto okolností mohou hojit od 6 až do l8 měsíců! Mnozí lidé si spojují piercing pupku se zavedením kroužku, ovšem pokud jsou informováni o skutečnosti, že při použití barbelly je čas hojení výrazně zkrácen a bez komplikací, většinou volí tuto variantu a záhy mnohdy kvitují tento krok positivně i z hlediska estetického, čas hojení mnohdy může být i pouze 3-4 měsíce.
Po zhojení piercingu lze samozřejmě používat i šperky, zhotovené z kovů, které nelze použít do čerstvého piercingu-zejména stříbrné, které mnohdy jsou opatřené různými aplikacemi, řetízky, drobnými vícečetnými kaménky, apod., ovšem aplikace těchto typů šperků do nového piercingu je z hlediska zdravotního stavu nezodpovědná-alergie, argyrie apod.(popisováno v jiných kapitolách). Po zhojení piercingu je mnohdy elegantní použít tzv. navel.shields či navel orbitals, prostě stříbrné terče, jež se podloží pod piercingovou barbellu a mnohdy umocní estetický dojem, jindy překryjí méně hezký pupek (OCH).

II. Kroužky -- z různých materiálů, různých tvarů, jak popsáno dříve. Rozměrově většinou o síle drátu 1,6mm až po 2,4mm, o průměru cca 10-14mm. Ne více než 1/3 kroužku smí procházet piercingem. Někdy je vhodnější použít kapkovitého tvaru kroužků, nebo jindy D-rings, resp. Bar rings, které vyloučí negativní tlak a svírání východů piercingu, zvláště při použití menšího šperku. Pokud vsedě se břicho skládá do záhybů v oblasti pupku, je použití kroužku málo vhodné, dochází k tlaku na něj a je sunut směrem na jednu či druhou stranu, často dochází vlivem opakovaného tlaku k jizvení a cestování. Kroužky mohou být umístěny na horní části pupku, na spodní i ze stran,mohou být vícečetné.

Hojení a komplikace:
Hojení- za normálních okolností se tvoří vrstva z epiteliálních buněk uvnitř piercingového kanálu-tedy mezi vchodem a východem z rány a hlavním smyslem této skutečnosti je vlastně snaha organismu ochránit tělo před cizím tělesem (piercingový šperk). Epitelové buňky tvoří postupně vrstvu ve tvaru trubice či válce v průběhu vnitřní strany piercingu. Tento proces obyčejně probíhá cca po dobu 6-8 týdnů. Po vytvoření této epitelové vrstvy se tato kolem šperku může smrštit. Může být poté snadno poškozena či natržena., proto není vhodné násilně otáčet šperkem bez předchozího koupání v teplé vodě, resp.za pomoci obkladů, čímž dochází k roztažení kůže a tím i k uvolnění piercingového kanálu a umožnění rotace.
Všechny piercingy produkují tkáňový mok během fáze hojení, což jest lepkavá čirá či lehce jantarová tekutina zasychající v okolí východů a na povrchu šperku ve formě jakýchsi stroupků-zvaných krusty (připomínají "ospalce" v očních koutcích po ránu). Tato tekutina by neměla být zaměněna s hnisem, který je žlutý či zelený. Když jest epitelová vrstva vytvořena, musí následně zpevnit, zesílit a rozšířit se. Tento proces mnohdy trvá 6 měsíců až rok. Až se stane piercing více soudržným, dochází k zakulacení východů směrem dovnitř a celkově se piercing stává pružnějším a uvolněnějším v okolí šperku. Až v této fázi definitivního vyhojení je možné bez následků zaměnit stávající šperk za jiný. Ač po zhojení již piercing nezarůstá a tedy se neuzavírá, vlivem pružnosti tkáně dochází rychle ke smrštění a zavedení šperku bez použití vhodných zavaděčů je mnohdy nemožné.
Komplikace:
V této části bych se chtěl zabývat podrobněji všemi možnými komplikacemi, jež se samozřejmě mohou vyskytnout i u piercingu pupku, který patří k nejprováděnějším a dále též z důvodu, že minulých kapitolách byl tomuto tématu věnován pouze menší prostor.
Dráždění a infekce:
Zarudnutí, podráždění a otok v prvním týdnu není ničím neobvyklým. Prodloužené zarudnutí a podráždění může znamenat mírnou infekci, přecitlivělost na kov či na používané léčebné prostředky při ošetřování, eventuelně napětí či tlak v oblasti piercingu. Nadměrné ošetřování, zbytečně časté vyplachování a používání mýdla může vyvolat zarudnutí a přesušení. Není vhodné ošetřovat piercing častěji, než 2-3x denně. Citlivost na prostředky používané při ošetřování se často projevuje pícháním a extrémním pálením již během či bezprostředně po použití a může způsobit zarudnutí a drobné puchýřky v okolí piercingu. V těchto případech je nutno vysadit používané prostředky, či začít používat látky doporučované pro citlivou pleť. Problémy mohou někdy způsobovat i enzymy a chemikálie používané k praní prádla, jež je v těsném kontaktu s oblastí piercingu a které mohou zpomalovat hojení.
Piercingy v oblastech tzv. vlhké zapářky s omezeným prouděním vzduchu a které jsou drážděny častým pohybem, mohou způsobit vznik vyklenuté zapálené tkáně v okolí východů piercingu u pupku se to týká vnitřního vchodu. Tento příznak není obvykle bolestivý a dále pak není nezbytným příznakem infekce. Proto je nutno se snažit udržovat piercing co možná suchý, bez zapářky a používat oblečení, které umožňuje cirkulaci vzduchu.
Prodloužené hojení:
Podezření na tento jev vzniká tehdy, když je neúspěšné konečné stadium hojení. V piercingu se sice tvoří epiteliální vrstva, ale může být slabá a snadno se může posouvat či přemísťovat. Piercing pokračuje v produkci tekutiny. Východy piercingu se jeví jako roztřepené, rozeklané.

Nejčastější příčiny tohoto jevu jsou:
-umístění piercingu v nevhodné hloubce či pod nevhodným úhlem vzhledem ke tkáni
-piercing v oblasti, jež mění tvar v závislosti na pohybech těla
-použití šperku nevhodného designu či rozměrů (síla drátu, šíře či délka)
-použití šperku, jež jest nedostatečně vyleštěn či s poškrábaným povrchem
-tření či tlak oděvu oproti tělu či šperku
-poškození piercingu
-chemické dráždění či používání nevhodných produktů při ošetřování piercingu

Prodloužené hojení může naznačovat počínající cestování , odvrhnutí piercingu či citlivost na použitý kov.
Folikulární cysty: Folikulární cysty vypadají jako červené bouličky, přiléhající k východům z piercingu a většinou produkují hnis.tekutinu a někdy i krev. Tyto cysty se mohou objevit jak u čerstvých, tak u i zcela zhojených piercingů. Jsou obvykle vyvolány ucpáním pórů zavzatých do piercingu, anebo vestavěním odumřelých buněk a špíny uvnitř piercingu. Horké obklady a namáčení piercingu v horké slané vodě může vyvolat drénování cysty.

Piercing do obočí info

29. ledna 2008 v 21:17 | zuzana
Umístění:
Většinou je prováděn kolmo na obočí, pod úhlem cca 35 stupňů od zevního koutku očního. Může však být proveden kdekoli v průběhu obočí, ovšem pouze v rozsahu přímo nad střední částí oka - zornicí, tj. přibližně od poloviny obočí směrem zevně. Je tomu tak z toho důvodu, že přibližně v oblasti nad středem obočí probíhají větve supraorbitálního (nadočnicového) nervu, jejichž probodnutí může vyústit v trvalé následky, mj. obrnu - poruchu hybnosti víčka. Z tohoto důvodu by neměl být piercing prováděn příliš hluboko. Co se týče provádění pod úhlem, je to z toho důvodu, že šperk umístěný zcela vertikálně ve vztahu k obočí má mnohem větší tendenci k tzv. protruzi, tj. postupnému posunu směrem dopředu, s následným vycestováním. V případě použití kroužku tento ve vertikální pozici trčí směrem kupředu, zatímco šikmo umístěný spíše směřuje naplocho. Výjimečně se používá umístění kroužku horizontálně nad obočím (varianta amerického piercera Angela Binnieho) a poté kroužek visí směrem dolů.
Hloubka piercingu závisí na tom, kolik tkáně je k dispozici, či dostupné k podpoře piercingu. Každé obočí je po stránce anatomické odlišné. Většinou je poměrně ploché, a proto má piercing obecně mnohem větší tendenci, než v jiných místech, k vycestování, či dokonce rejekci (odvrhnutí). Pokud je obočí extrémně ploché a nemůže být snadno propíchnuto, napětí kůže zvyšuje tlak na šperk, čímž je usnadněno vycestování.
V některých případech může docházet jen k malým posunům či cestování a během fáze hojení se piercing nakonec definitivně usadí. Proto tam, kde lze předpokládat, že bude docházet k posunu, by neměl být piercing prováděn příliš hluboko.
Počáteční šperk:
Zvyklosti v užívání šperku jsou různé, základními 2 typy jsou kroužky a barbelly.
Kroužky - CBR(Captive bed rings) - používají se kroužky o vnitřním průměru 6-7mm pro ženy a pro muže cca 7-8mm. Tloušťka drátu od l mm až po l,6mm. Kroužek by měl procházet cca 1/4 až 1/3 piercingem. Vycestování napomáhá příliš malý průměr kroužku, kdy dochází k většímu napětí tkáně vlivem zahnutí kroužku, dále příliš tenký materiál, jež se snáze prořezává, dále pak příliš těžký šperk,který svou vahou má tendenci vyústit k odvrhnutí. Taktéž možnost mechanického poškození piercingu (tahání za šperk,hraní si se šperkem apod.) je při použití kroužku větší. Použití kroužku je tedy individuální, výhodnější jsou lehké titanové šperky.
Barbelly - použít lze rovné barbelly - jsou však mnohem méně vhodné, nejoptimálnější se jeví zahnuté barbelly. Síla drátu je většinou od 1,2mm do 1,6mm, délka od 6mm do 10mm, optimum je 8mm. Pokud je obočí víceméně ploché, není vhodné použití rovných barbell, kdy dochází tlakem kuliček oproti kůži pod nimi k napětí a následnému vycestování, což vyloučí použití zahnuté barbelly (curved barbells). S úspěchem používám barbelly z titanu o průměru l,2mm, které jsou lehké, decentní, kuličky průměru 3mm a s hojením problémy nemívám.
Existují ještě další,spíše již jen estetické varianty, kdy lze nahradit kuličky hrotky, různými ozdobami - vyrábí se stříbrné aplikace (nevhodné pro čerstvý piercing).
Obecnou zásadou tedy je, že by se měl používat šperk lehký, nepříliš tenkého průměru drátu, s preferováním barbell.
Hojení:
Údaje o délce hojení se poněkud různí, od 5-6 týdnů až po 2-4měsíce. Kloním se spíše ke kratšímu termínu. Samozřejmě to záleží na péči a ošetřování. Ovšem někdy může být piercing v této lokalitě velice problematický a to z několika důvodů. Kůže v oblasti obočí je poměrně tenká, není zde příliš mnoho tkáně, která by tvořila podklad pod piercingem a podpořila jej. Dále se zde vyskytuje množství vlasových folikulů, jež se následkem piercingu mohou zanítit a tvořit folikulární cysty. Obočí má funkci bránění vstupu nečistoty do očí, tyto poté mohou vstupovat i do rány. Dále je piercing vystaven velké zátěži ve spánku, kdy pohyb šperku zpomaluje a ztěžuje hojení.
Migrace:
Tímto pojmem se míní pohyb či posun šperku směrem ven z kůže obdobným způsobem, jakým se organismus brání přítomnosti cizího tělesa (jakým např. může být tříska apod) a může vyústit ve vycestování šperku. Projevuje se to tím způsobem, že množství tkáně, vzaté při prvotním piercingu se může neustále zmenšovat, postupně ubývat, až proroste šperk zcela ven mimo piercing. Nezáleží příliš na tom, jak dobře byl původně piercing proveden, bez ohledu nato může k migraci docházet. Snížení rizika dosahujeme použitím lehčího drobnějšího šperku s lepším efektem při použití barbelly.
Infekce:
Piercing obočí vzhledem k tomu, že snadno dochází ke kontaktu ze zevní nečistotou zachycenou obočím a řasami, dále pak mechanickým zatěžováním a pohybem a v neposlední řadě hojným nakupením vlas. folikulů, je k infekci zvýšeně náchylný. Je třeba být pečlivý při ošetřování piercingu, nicméně pokud dojde ke vzniku infekce, záhy může dojít k jejímu výraznému rozvinutí. Jelikož se pod víčkem nachází minimum tkáně, infekce se záhy může změnit v rozsáhlejší cystu. Oblast piercingu silně zarudne, je napjatá a může se dostavit silnější výtok z rány. V tomto případě je vhodné konzultovat piercera, či lépe lékaře, resp. se lze pokusit o ošetřování sám.
Nejvhodnější postup k odstranění infekce z rány je aplikace horkých obkladů - tj. obklad tamponu namočeného do horké vody snesitelné teploty,přiložení pod tlakem na ránu do doby, než teplo vyprchá, poté omýt oblast roztokem slané vody. Není vhodné násilně tlačit na ránu či vymačkávat obsah. Horký obklad je třeba opakovat několikrát za sebou, pokud nebudou všechna residua z rány odstraněna. Toto opatření je vhodné provádět cca 2x denně, do doby,než rána oplaskne. Pokud nedochází ke zlepšení, je následně vhodná aplikace antibiotik. Lékař mnohdy doporučí odstranit šperk, ovšem to není v této fázi vhodné, jelikož šperk působí jako drén a pomáhá odchodu výpotku z rány. Zřídkakdy, pokud ani přeléčení antibiotiky nezpůsobí potlačení infekce, není jiná šance, než šperk odstranit.
Jak se o piercing starat,co dělat či nedělat pro zdárné zhojení piercingu:
Obecně je péče o piercing stejná,jako v mnoha dalších lokalizacích. Denně je vhodné alespoň 2x ošetřit lokálně piercing. Při sprchování je nutno namočit oblast piercingu, odstranit všechny nečistoty (krusty), jež by mohly mechanicky poranit vnitřek piercingu, při použití kroužku tento očistit i v části procházející piercingem, oblast namydlit antibakteriálním mýdlem/pěnou (Radox, Protex), poté osušit čistým tamponem a aplikovat olejíček do oblasti rány. V případě použití barbelly lze k očištění šperku použít i měkkého zubního nového kartáčku.
Další metodou je používání roztoku slané vody (l/4 čaj.lžičky do šálku), poté obklady a čištění tamponem namočeným v roztoku, opět mechanické očištění, následné osušení a aplikace oleje (dětský, levandulový apod). Opět zahýbat šperkem tak, aby se olejíček dostal do nitra rány. Pokud pracujete v prašném prostředí, je vhodné omýt i během dne piercing alespoň čistou vodou.
Je nutno ponechat piercing. šperk v piercingu alespoň 6 měsíců, nebo dochází k uzavření piercingového kanálu. Během prvním málo dní je vhodné na noc si piercing přelepit volnou náplastí, aby nedocházelo ke vstupu infekce během spánku. Je vhodné spát na straně protilehlé k piercingu. Dále nutno udržovat v čistotě povlečení, zejména polštář. Je nutno dbát nato, aby nedošlo k poranění piercingu tahem za šperk (nevhodné žerty apod.).
Rekapitulace
Tento typ piercingu patří mezi nejčastěji prováděné. Používané šperky kroužky, lépe však barbelly, spíše drobnější, lehčí, přiměřených rozměrů. Větší náchylnost k vycestování a následné infekci, vyžaduje zvýšenou péči. Hojení - týdny.

Piercing do jazyka info

29. ledna 2008 v 21:16 | zuzana
Anatomie jazyka:
Jazyk je svalový orgán, který je tvořen 2 skupinami svalů. Uprostřed jazyka probíhá vazivová vrstva, na kterou se upínají svaly ovládající hybnost jazyka a naopak z ní vychází skupina svalů, jež mění tvar jazyka. Na povrchu jazyka je patrný většinou žlábek, který probíhá jeho středem a mnohdy i drobný důlek, který je optimálním místem pro umístění šperku. Krevní cévy, tj.tepny a žíly jsou umístěny po jeho bocích, patrné jsou zejména mohutnější žilní pleteně po obou stranách. Na povrchu jazyka jsou umístěny četné chuťové pohárky, takže piercing nevyvolává poruchu chuti. Na spodní straně jazyka kromě modravě prosvítajících žil je typická uzdička, tj. vazivový pruh ve středu jazyka, z obou stran je patrný vývod podčelistní slinné žlázy. V hloubi taktéž probíhají nervy. Tedy při správně umístěném piercingu by nemělo docházet k narušení krevního či nervového zásobení.
Umístění:
Je nutno provádět piercing na základě posouzení rozměrů a délky jazyka jednak při jeho normálním uložení v dutině ústní a dále pak při vyplazení a natažení. Umístění skrze či za tzv. přirozený oblouk je optimální z hlediska jídla a mluvení. Pokud je šperk umístěn příliš vpředu, může spodní kulička narážet oproti dásni, výsledkem čehož může být její podráždění či až atrofie (ztenčení). V případě umístění příliš vzadu může piercing vyvolávat extrémní otok a dále dráždit uzdičku. Uzdička - vazivový proužek probíhající podélně na spodině jazyka - je u různých lidí v různém stupni vyjádřena. Nemusí být vyjádřena prakticky vůbec, naopak může být delší, mnohdy je i zcela krátká a jazyk je tím pádem omezeně pohyblivý a obtížně lze vypláznout. Nelze tedy provádět piercing jazyka vždy. Existuje zcela nezbytná zásada, že pokud je uzdička přítomna, piercing musí být proveden buď před ní, či vedle ní! Zabráníme tak jizvení, ke kterému dochází drážděním uzdičky šperkem. Co se týče vlastního provedení piercingu, jsou používané 2 varianty, tj. vpich směrem shora dolů a naopak. Jehla většinou kopíruje svalová vlákna, která tvoří snopce a projíždí podél nich.
Typy šperků:
Nejužívanější jsou rovné kovové barbelly z chirurgické oceli, titanu apod. Průměr bývá od l,6mm až do 2,4 mm (14-10 ga). Někteří pierceři používají spiše než l,6mm barbelly silnější z důvodu méně snadnějšího poškození, či roztažení piercingu při hraní si s barbellou apod. Nicméně v naší zemi je rozměr l,6mm nejužívanější. Co se týče délky barbelly, opět je nutno se řídit skutečnými rozměry jazyka, nejčastější je 2Omm, ovšem škála je širší-od l8mm až do 25mm. Jako počáteční šperk je vzhledem k poměrně výraznému otoku, jež následuje, třeba použít vždy barbellu delší, s dostatečnou reservou, která se udává v průměru O,6cm. Taktéž se zpočátku používají větší kuličky. Někdy jsou použity i labrety a tzv. jazykové retainery, hlavně u těch, kteří chtějí svůj piercing skrývat - plochá část jej činí méně viditelným. Nejsou vhodné plastové sloupky z důvodu snadného poškození a možnosti vdechnutí. Taktéž akrylátové kuličky jsou náchylnější k poškození např. při jídle apod. Na trhu jsou k dispozici i další možnosti, např. silikonové okrasy, jež se navlékají na kuličky, dále kuličky s vsazenými kaménky, s materiálem, jež reaguje fluorescencí, či svítí při UV záření (diskotéky). Místo kuliček lze použít i např. členitější ozdoby, kytičky, sluníčka. Jelikož se piercing jazyka snadno roztahuje, jsou k dispozici i mohutné barbelly. Piercing jazyka může být i vícenásobný, tj. 2 či více barbell za sebou. Méně častými variantami je umístění mimo střední čáru - tzv.off centre, v tomto případě musí být při použití barbelly velmi pečlivě umístěný, z důvodu vyvarování se přerušení větších krevních cév. Nebezpečí náhodného kousnutí do spodní části šperku je zde větší. Piercing jazyka za použití kroužku a lokalizovaný na hrotu či na okrajích může být u spousty lidí úspěšný, ovšem většinou kroužky brání v jídle a mluvení, kroužky mohou odírat dásně, respektive na ně narážet. Průměr kroužku musí být větší, aby umožnil vznik otoku a menší je vsazen až po zhojení.
Co se týče provádění piercingu
Obvykle je jazyk uchopen do speciálních kleští, jež jsou uzavřeny tehdy, když nehrozí poškození důležitých struktur a poté se provádí běžným způsobem vpich kanylou, či kov. jehlou. Zde bych chtěl zdůraznit, že zákrok je rychlý a bolestivost nepříliš výrazná a proto není vhodné používat anestetika, která jednak patří opravdu pouze do rukou lékaře, jsou pouze na lékařský předpis a mohou způsobit určité komplikace, neboť tím, že dochází k prudkému vstřebání, mohou záhy vyvolat alergické reakce, jejichž zvládnutí bez patřičného vybavení by mohlo býti problémem. Dále ovlivňují mj. i polykací reflex, a jelikož vlivem podráždění dochází ke zvýšené tvorbě slin, mohlo by dojít k zaskakování. Taktéž použití dalších prostředků, jako např. zmrazovacích sprayů není vhodné, jelikož jsou většinou určeny pouze k aplikaci na kůži při poraněních a ne na sliznice!
Hojení, jeho průběh a možné komplikace:
Správně provedený piercing by měl být proveden co nejkolměji k podélné ose jazyka. Jelikož vlivem nahromadění řídkého pojiva v okolí svalové tkáně jazyka dochází k následnému výraznému otoku, je třeba použít šperk dostatečných rozměrů. Otok mnohdy může dosáhnout až dvojnásobku normálního rozměru jazyka. Otok bývá výraznější u rozměrnějších jazyků (u mužů), čím více je umístěn vzadu, tím masivnější je i otok, částečně je reakce individuální. Udává se, že nejvýraznější bývá otok mezi 2-5 dnem po aplikaci, poté dochází k jeho postupnému zmenšování. Během otoku je třeba dodržovat určité zásady, jež budou uvedeny následně. Jazyk se stává napjatým, někdy lesklým a vyhlazeným, mnohdy se objeví bělavý či i jinak zbarvený povlak na povrchu. Někdy lze spatřit tkáňový mok, vytékající z ústí piercingu,ale většinou je slinami zlikvidován a netvoří se krusty, tak jako v jiných lokalizacích. Celkově doba hojení, pokud nedojde ke vstupu infekce, trvá cca 10-14 dní, tedy tento typ piercingu patří k rychle a dobře se hojícím. Jazyk je v prvních dnech hůře pohyblivý, dochází k prosáknutí zejména podčelistních slinných žláz a nadprodukci slin, jež nutí k častějšímu polykání. Během cca 5 dní tento příznak ustupuje. Chuťové pohárky v obl. kořene jazyka jsou napjaté a někdy mohou způsobovat pocity bodavého charakteru resp. až pálení. K dobrému hojení piercingu jazyka dochází vlivem protilátek a "ochranných faktorů" obsažených ve slinách (lysozym aj.), jež brání rozvoji infekce, není vhodné tyto přirozené obranné faktory organismu potlačovat např. nadměrným užitím desinfekčních prostředků.
Po několika dnech se začíná otok zmenšovat a většinou mezi 7-10.dnem po piercingu se dostává jazyk do původních rozměrů a původní barbella může být nahrazena definitivní kratší. Po zavedení šperku může docházet k určitým problémům. Pokud dojde k porušení uzdičky či je tato příliš mohutná, může vlivem velké kuličky docházet k jejímu dráždění a jizvení. Stejně tak v případě piercingu, který je příliš šikmý, může docházet k dráždění dásně spodní kuličkou a postupnému ústupu tkáně při trvalém tlaku. Obtíže většinou mizí po umístění kratší barbelly, či nahrazení spodní kuličky za menší či dokonce disk s oblými okraji. Extrémně zahnutý či křivý piercing - resp. piercing šikmý, kdy horní kulička je umístěna mnohem více vzadu než spodní východ, vyvolává nadměrné pnutí ve východech a následné prodloužené hojení či jizvení.
Dále může docházet k poškození zubů - buď přímo kousnutím do šperku a uštípnutím zubu, či při častém hraní může vyvolávat poškození skloviny. Při správně provedeném piercingu však rizika nebývají. Příležitostně se může objevit kolem jednoho či obou vývodů nahromadění bělavé či zarůžovělé zduřelé jizevnaté tkáně v průběhu hojení. Připomíná jakoby hrbolaté výrůstky obdobné barvy jako okolní tkáň. Toto může být vyvoláno různými mechanismy,např.:
-tlakem způsobeným hraním s barbellou v době hojení
-tlakem vyvolaným příliš dlouhou barbellou (pokládá se uvnitř úst)
-tlakem vyvolaným nevhodným umístěním piercingu-příliš šikmý a ne kolmý
-tření (frikce) oproti uzdičce
-nahromaděním plaků (zubní kámen)
-chemickým drážděním-vliv alkoholu,nadměrného užívání desinf. prostředků,kouření apod.

Čištění

29. ledna 2008 v 21:15 | zuzana
Čím byste měli piercing čistit:
- slaná voda - Je spolehlivým a zároveň neagresivním desinfekčním prostředkem. Nejlepší poměr je 1 lžička mořské soli (v nouzi je možno použít i sůl kuchyňskou) na 200 ml teplé vody. (Sůl by se měla beze zbytku rozpustit.)
- antibakteriální mýdla - Na našem trhu jsou dostupná antibakteriální mýdla PROTEX (tři druhy podle stupně účinnosti), SAFEGUARD a LIFEBUOY. Vlékárnách je rovněž k dostání tekuté mýdlo AB ANTISEPTIS SKIN WASH obsahující 2% čajovníkového oleje. Je však poměrně drahé.
- Bacroban - Bacroban je lokální antibakteriální mast účinná proti mikroorganismům způsobujícím většinu kožních infekcí. Bakroban se výborně osvědčil při léčení lehkých infekcích piercingu a rovněž při odstraňování přebytečné jizevní tkáně. Jelikož se jedná o antibiotikum, nedoporučuje se jej používat déle než 10 dní. Je k dostání v lékárnách na lékařský předpis.
- Čajovníkový olej - (Tea Tree Oil) Čajovníkový olej je nejsilnější známé přírodní antiseptikum. Má silnou schopnost pronikat do poškozených tkání a jeho účinnost se zvyšuje v přítomnosti krve a hnisu. Nicméně na něj nemálo lidí reaguje alergicky - nikdy by se neměl používat nezředěný. Pravý čajovníkový olej je rovněž poměrně drahý.
...a čím byste piercing čistit neměli:
- izopropylalkohol - velmi vysušuje pokožku
- peroxid vodíku - Nikdy nepoužívejte na čerstvý piercing (s výjimkou piercingu jazyka). Peroxid ničí nově vytvořenou tkáň.

Piercing

29. ledna 2008 v 21:14 | zuzana
V současné době piercigy u lidí stále přibývají a tak vám sem napíšu různé věci + obrázky co se dá o piercingu zjistit a podobně:o)
Piercing si můžete pořídit v jakémkoli studiu zaměřeném na piercingy:o) Stačí si jen zvolit jaký chcete koupit si ho a říct už jen kam ho chcete a m,áte vyhráno. Ale pozor! Také je důležité dbát na hygienu a na všechna pravidla čistění a podobně!!! Jinak se vám může dané místo zanítit a nemuselo by to dopadnout dobře :(. Kamarádka má už půl roku piercing v pupíku a ještě teď jí občas zlobí je nutné dbát na pravidla piercingy se hojí dlouho, některé rychleji záleží jen na vás!!!! Také se musí dávat pozor aby vám otvor nezarost proto raději nechte čerstvě píchnutý piercing co nejdéle na daném místě a po určité době, kdy už si budete jistý že se vám zahojil ho třeba vyměnte za jiný:o) ale pozor dávejte ho opatrně aby jste si ránu nerozdráždily mohla by pak téct krev a bolelo by to :o( takže to je myslím pro začátek vše :o))
 
 

Reklama